Kontext
AI Coach je moje osobní beta aplikace pro plánování dne, zachycení reality a večerní reflexi. Není to hotový produkt ani univerzální odpověď na produktivitu. Je to systém, který používám na vlastním životě a průběžně ho upravuju podle toho, co skutečně pomáhá.
Vznikl z jednoduchého problému: běžný todo list zachytí, co bych měl udělat, ale neukáže mi, kam se celý den opravdu ztratil. Plán může ráno vypadat rozumně, ale teprve porovnání s realitou ukáže, jestli byl proveditelný, co ho rozbilo a co má smysl příště změnit.
Co aplikace dnes dělá
Jádro aplikace je denní časová osa. Plán se neskládá jen jako seznam úkolů, ale jako konkrétní rozložení dne do 24 hodin. Už při plánování je vidět, co se do dne reálně vejde, kde jsou pevné bloky a kde člověk jen předstírá, že má víc času, než doopravdy má.
Vedle plánu se ukládá realita: co se opravdu stalo, kdy to začalo, jak dlouho to trvalo a do jaké oblasti dne to patřilo. Díky tomu AI Coach nepracuje jen s úmyslem, ale i s fakty o skutečném dni.
Na to navazují další části: todo úkoly, opakované plánovací bloky, deník, poznámky, rituály, denní reflexe tří pozitivních momentů dne a graf, který ukazuje, kam mizí čas.
Uzavření dne není jen formulář na konci. Je to moment, kdy se z reality dne stane zpětná vazba: co zůstalo otevřené, co stálo za zaznamenání a co má změnit další plán.
Plán vs. realita
Nejdůležitější princip AI Coach je rozdíl mezi plánem a realitou. Plán sám o sobě může působit dobře, ale dokud se neporovná s tím, co se opravdu stalo, člověk nevidí, jestli plánoval realisticky.
Cílem není trestat odchylky od plánu. Den se může změnit z dobrých důvodů. Důležité je vidět, co plán rozbilo, které věci se pravidelně nevejdou, kde mizí energie a jestli realita nahrazuje plán něčím smysluplným, nebo jen náhodným provozem.
Technický a designový stav
AI Coach dnes běží v Next.js a Reactu nad Supabase/PostgreSQL. Next.js používám pro UI i backendovou část, ale neberu ho jako finální hranici architektury. Počítám s tím, že část serverové a aplikační logiky může později přejít do C#/.NET, a proto se už teď snažím oddělovat UI, aplikační logiku, repository vrstvu a datový model.
Součástí práce je i vlastní designová vrstva. Aplikaci nenavrhuju jen ad hoc podle aktuální obrazovky, ale postupně si k ní stavím systém v Penpotu — od základů jako barvy, typografie, mezery a ikony, přes obecné UI komponenty a opakované vzory až po komponenty konkrétních částí aplikace, šablony stránek a samotné obrazovky. Uživatelské průchody chci doplnit později. Pomáhá mi to držet směr i ve chvíli, kdy aplikace rychle roste a jednotlivé části vznikají postupně.
Aplikace je webová, ale používám ji i jako mobilní aplikaci přes PWA. V Chromu ji mám nainstalovanou do telefonu, takže se chová víc jako samostatná appka než jako běžná stránka v prohlížeči. Proto u návrhů řeším i mobilní použití a některé obrazovky mají vlastní mobilní variantu.
Aktuální stav
AI Coach dnes není finální produkt. Je to používaná beta aplikace a zároveň místo, kde si ověřuju, jaký typ plánování mi opravdu pomáhá. Hodnota není jen v tom, že aplikace umí ukládat plán nebo úkoly, ale v tom, že postupně sbírá pravdivější historii dne.
Paradoxní je, že AI Coach nezačal jako aplikace, ale jako rozhovor s AI. Nejdřív jsem si s Codexem psal o plánování, reflexi a tom, co se během dne děje. Později jsem mu dal přístup do databáze, nechal ho vytvořit datovou strukturu a začal do ní zaznamenávat data. Teprve potom z toho postupně vznikla webová aplikace.
Dnes je samotná aplikace úplně bez AI. To je záměrný mezikrok: nejdřív potřebuji spolehlivě zachytit plán, realitu, úkoly a denní reflexi. AI vrstva má přijít až ve chvíli, kdy bude mít z čeho vycházet — ne jako generátor obecných rad, ale jako pomocník nad konkrétní historií mého dne.